Ohlédnutí za sezónou 2011

Hlavním programem sezóny 2011 byla pro Petra účast v německé sérii Seat Leon Supercopa a před jejím začátkem neskrýval ambice dosáhnout v konečném hodnocení na pomyslné stupně vítězů. Nakonec z toho bylo – stejně jako v roce 2010 – čtvrté místo a tedy nevděčná bramborová medaile. Je to důvod ke zklamání nebo je Petr se svým účinkováním v Supercopě spokojen?

Byla to moje třetí sezóna s pohárovým seatem a po povedeném závěru ročníku 2010 jsem věřil, že bych mohl skončit do třetího místa. K poslednímu podniku sezóny jsem nastupoval jako druhý muž průběžného pořadí a že jsem nakonec skončil čtvrtý se ztrátou devíti bodů na druhé a čtyř bodů na třetí místo konečného zúčtování, za neúspěch rozhodně nepovažuji. V žádném závodě jsem neskončil horší než šestý, pravidelně jsem bodoval a že to nakonec nevyšlo, to je spíš za souhra okolností než odraz mojí výkonnosti. Navíc si myslím, že je k tomu třeba připočítat i fakt, že na Oscherslebenu byl diskvalifikován Shane Williams za použití nepovoleného stabilizátoru a nevěřím, že jej použil pouze tam. Ten mne porazil o čtyři body. A stejný stabilizátor si na oficiálním testování koupil i pozdější celkový vítěz Elia Erhart a také jej určitě neměl jen jako umělecký artefakt na zdi v garáži...

Jsou v uplynulé sezóně Supercopy momenty, které Petra mrzí?

Takových momentů je hned několik. Asi nejvíc je mi líto výsledku ve druhém závodě na Norisringu. Jelo se na mokré trati, která rychle osychala. Téměř všichni jsme vsadili na mokré pneumatiky, vedl jsem s náskokem deseti sekund, ale jak byla trať stále sušší, byly slicky ve výhodě. Elia Erhart mne dojel a o vítězství mne připravil v poslední zatáčce celého závodu. Podobný případ byl závod na Nürburgringu. Vedl jsem, chyběla tři kola do cíle a když jsem v šikaně NGK přejel přes obrubník došlo ke krátkému přerušení elektrického kontaktu, převodovka prořadila a o vedení jsem přišel. Za smolný považuji i závod na Nordschleife. Těsně před startem jsem se rozhodl přezout a do závodu jsem odjížděl s asi dvacetisekundovou ztrátou. Celé pole jsem dojel a začal zdolávat jednoho soupeře za druhým. Když jsem pak v posledním kole předjížděl Shanea Williamse, už jsem byl před ním, ale na výjezdu ze zatáčky jsem od něj dostal zezadu ránu a šel do hodin. Než jsem se s malým rejdem na úzké trati otočil předjelo mne několik soupeřů a nakonec jsem stihl v závodě urvat body za páté místo. Gábor Wéber, který byl v boxech přezouvat stejně jako já, skončil v tom závodě druhý a já si na něj celou dobu chystal předjížděcí manévr do posledního kola na dlouhou rovinku před cílem. A nakonec asi setrvání s týmem GAG s odstupem času nepovažuji jako nešťastnější řešení. Ale nechci se na nic vymlouvat, takový motorsport prostě je. Myslím si ale, že jsem měl prostě na víc.

A co fakt, že Petr v sezóně 2011 v Supercopě nevyhrál ani jeden závod?

To je samozřejmě škoda, ale jak už jsem zmiňoval, ve druhém závodě na Norisringu bylo k vítězství opravdu neuvěřitelně blízko. Navíc jsme se celý rok trápili s rychlostí auta, častokrát jsem na soupeře na maximální rychlost výrazně ztrácel. Na druhou stranu byly moje výkony hodně vyrovnané, pouze na Zandvoortu jsem závod nedokončil kvůli motoru, jinak jsem byl pokaždé mezi nejlepšími šesti a to se počítá víc, než když vyhrajete jeden závod a další dva nedokončíte.

Kromě Supercopy ale Petr odjel i téměř kompletní sezónu Eastern Europe Cupu. Jak hodnotí své vystoupení v tomto poháru?

Závodění s cupovou octavií je pro mne srdeční záležitost. Letos jsem odjel ve své podstatě čtyři a půl víkendu, protože na závod v Mostě jsem přejížděl po závodě Supercopy na Nürburgringu, stihl jsem pouze druhý závod a musel jsem startovat až z poslední řady. Poslední závod v Brně jsem vynechal úplně protože s mým autem startoval Tadeáš Šimeček. Přesto jsem skončil druhý v konečném hodnocení a těší mne, že jsem dokázal několik závodů vyhrát. A to nejen mezi octaviemi, ale i v absolutním pořadí proti výrazně mladším cliím.

Výčet Petrových startů loňském roce tím ale zdaleka není úplný. Vyzkoušel si rovněž závodění s radicalem a několikrát usedl i za volant vozu DTM. V kvalifikaci na Slovakiaringu dokonce porazil zkušeného Štefana Rosinu...

Svezení s vozem DTM je pokaždé úžasný zážitek a skvělá zkušenost. To, že jsem porazil Štefana Rosinu je samozřejmě milé, ale Štefan jel celou sezónu Porsche Supercup, na Slovakiaringu jel ještě i s GT3, takže to pro něho nebylo jednoduché. Na základě toho výsledku jsem pak ovšem dostal nabídku od BRT podílet se na vývoji komponentů pro vůz DTM, které by umožnily jeho starty v závodech do vrchu. Toho si velice cením. Celé to pak bylo korunováno startem v závodě v německém Mickhausenu, kde jsem zajel čtrnáctý čas v absolutním pořadí a vyhrál třídu cestovních vozů. Musím říct, že to byla neuvěřitelná zkušenost a o tom, jak náročné je jet s takovým autem závod do vrchu dokládá fakt, že jsem po těch pár kilometrech měl kombinézu stejně propocenou jako po půlhodinovém závodě Supercopy.

Seat Leon Supercopa 2011

Hockenheim

Zandvoort

Red Bull Ring

Nürburgring

Norisring

Nürburgring

Oschersleben

Hockenheim

Konečné pořadí

1. Elia ERHART 203 bodů

2. Thomas MARSHALL 180

3. Shane WILLIAMS 175

4. Petr FULÍN 171

5. Gábor WÉBER 149