Rozhovor s Petrem Fulínem o významu simulátorů

Jsme v závodní herně Race Club…

…a já jsem v první řadě rád, že takový podnik existuje. Ukazuje to, že zájmová činnost národa nemusí být nutně o hokeji nebo o fotbale.

Jak se Vám líbí samotné závodní simulátory?
Simulátory jsou fajn, ale nesmí se moc přeceňovat ve srovnání s reálným autem.

Rozvinul byste to trochu více?
Když se jede závod na nové trati, tak simulátor poslouží k tomu, aby závodník zjistil, kudy vede trať. Výhody simulátoru jsou v tomhle nesporné, ale přidaná hodnota pro závodníka by se ale neměla příliš přeceňovat.

Využíváte tedy simulátorů při přípravě na reálné závody?
Třeba když jsem jel závod na italském okruhu Imola, nikdy jsem tam nebyl, proto jsem nakroužil na simulátoru asi tisíc kol. Má to ale jen informativní hodnotu. Určitě na simulátoru nejde testovat přesné nastavení podvozku nebo sbírat nějaká využitelná data. Každopádně to je lepší, než nic. Člověku to na novém okruhu ušetří třeba jeden volný trénink, protože se nemusí učit novou trať.

Takže z hlediska přesnosti jsou na tom virtuální modely okruhů dobře?
Stopa a způsob, jak najedete do zatáčky, jsou stejné. Brzdné body odpovídají skutečnosti s přesností asi na metr. Ze zkušenosti, kdy jsem pomáhal vyvíjet auto ze Škoda Octavia Cupu a okruh v Mostě do simulátoru rFactor, všechny tyto věci odpovídaly maximálně přesně.

Kromě těchto faktických věcí, jak na Vás působí simulátory z psychického hlediska?

Online závody jsou výborný trénink na psychiku, když jede deset aut před vámi a deset aut za vámi a dělí vás desetinky… Je to stejné jako doopravdy, když musíte zajíždět jedno kolo jako druhé a vidíte, jak se na vás někdo tlačí v zrcátku, máte nervy, jak já tomu říkám "strach z úspěchu". Stejně jako když mám moment, kdy musím zajet jedno kvalifikační kolo, pak už další nebude, protože na to nebudu mít čas.

Takový ten tlak na psychiku, pocity, které při závodech zažíváte, jsou tedy stejné?
Když máte před sebou jezdce, se kterým jedete na desetinu stejně a předjet ho je nemožné, tak musíte zapojit mozek a přehrát ho hlavou. Vyhrává ten chytřejší. Je to jako v tenise, kdy se hraje tie-break. Vyhraje zpravidla ten, kdo je psychicky silnější. Z tohoto hlediska je právě dobré si udržovat jinými sporty nejen fyzičku, ale i psychickou kondici. Jak říkám, závodění, tenis a lyžování mají mnoho společného.

S tím rozdílem, že v lyžování pokazíte zatáčku a ztratíte dopřednou energii, zatímco v autě máte pořád plynový pedál…
To není úplně pravda. Když máte závodní auto, které moc "nejede", tak se musíte opravdu snažit jet čistou stopu.

Máte nějaký oblíbený trik, který zkoušíte na soupeře?
V situaci, kdy na výjezdu ze zatáčky jsem rychlejší než soupeř, využiji jeho slipstreamu. On to vidí a zvolí defenzivní stopu do další zatáčky. Já jen naznačím útok a vrátím se do ideální stopy. On je v tu chvíli v nevýhodné pozici uvnitř a jede pomalejší stopou. V poslední moment, než začne zatáčet, udělá takový malý oblouk, aby si co nejvíce najel ideální stopou. Když se jeho auto vůči mě natočí šikmo a jsem schovaný ve slepém úhlu jeho zrcátek, snažím se využít toho, že o mě na chvilku neví, a protipohybem ho podjet.

Tohle jsem ostatně zažil na vlastní kůži. Když zůstaneme u psychiky, žádný simulátor neumí navodit přirozený strach o život…
Takový ten strach o život, že by se mohlo něco stát – pokud je jezdec profesionál, tak ho nemá. Když sednete do auta a zaklapnete hledí na helmě, nemůžete mít strach, že máte doma dvě děti, manželku a že se můžete zabít. Když se tohle stane, je na čase to zabalit.

Já bych tedy nemohl ani začít. Jsou ještě nějaké další kvality, které oddělují virtuální jezdce od profesionálů?
Kromě psychické síly, pokud jsou na tom jezdci stejně, tak vyhrává ten rychlejší. Zpravidla to je ten, který dokáže svému inženýrovi poskytnou takovou zpětnou vazbu, aby společně mohli nastavit auto tak, aby nejvíce vyhovovalo jízdnímu stylu jezdce. Musí se také umět přizpůsobit proměnlivým podmínkám.

Jak byste popsal řízení na simulátoru v porovnání s reálným autem?
Hlavní rozdíl spočívá v tom, že člověku chybí zpětná vazba od bederní části zad. Právě tam cítíte nejdřív, kdy začíná smyk a jak ho zvládnout. Na simulátoru to člověk vidí očima, cítí to ve věnci volantu, ale něco mu k tomu chybí. V reálu je navíc navlečený v kombinéze a na auto praží slunce. Teplota uvnitř auta se může vyšplhat k 60 °C.

Závodíte doma na nějakém simulátoru?
Mám doma volant a jezdím na simulátoru rFactor. Moc už nejezdím, ale asi dva roky zpátky jsem závodil online. Je to skvělý relax přes zimu.

Odběhneme od virtuálního závodění a vrhneme se na to skutečné. Jakou závodní sérii máte nejraději?
Mám rád takové závody, ve kterých je konkurence. Většinou když jsou závody vyrovnané, tak jsou i prestižní. Čím víc aut, čím víc to je těžší, tím lépe. Klidně skončím uprostřed pole a budu ztrácet pár desetinek na prvního, než když budu s přehledem první. Každý jezdec by měl mít v sobě kus soutěživosti.

Vaše zatím nejrychlejší závodní auto?

Asi Audi A4 DTM při závodech do vrchu. Je to taková kapotovaná formule. Kromě mechanické přilnavosti, kterou mají všechna auta, má navíc ještě aerodynamickou přilnavost. Člověk si na to musí nejdříve zvyknout. Jedete rychlostí, o které máte pocit, že "je to dobré". Pak vám řeknou, že můžete jet ještě o 20 kilometrů rychleji, čemuž zprvu odmítáte věřit. Na plynovém pedálu se mi klepala noha, ale pak jsem to zkusil a fungovalo to.

Které závodní auto vás nejvíc baví?

Preferuji zadní náhon, takže mám rád svoje BMW 320si. Těší mě, že tím autem jezdí/jezdily takové legendy jako Augusto Farfus, Andy Priaulx, Alex Zanardi nebo Tom Coronel.

Je nějaké závodní auto, které naopak rád nemáte?
Nemám moc rád turbomotory v závodních autech.

Něco k Vašemu jízdnímu stylu. Pozoroval jsem při závodech na simulátoru, že brzdíte levou nohou…
Zastávám názor, že činnost brzdy a plynu musí plynule navazovat, nesmí být mezi nimi zbytečná prodleva. Není to jen rychlejší, ale navíc levou nohou lze v oblouku korigovat přesun váhy.

Z tohoto hlediska určitou roli hrají i váhové restrikce. Jak jste využil váhových regulí v ETCC? Používáte ve svém autě manuální, nebo sekvenční převodovku?

BMW 320si váží standardně s manuální pětistupňovou převodovkou 1 170 kilogramů, se sekvenční převodovkou máte navíc 30kilovou restrikci. Tovární tým BMW obě konfigurace otestoval a vyšlo jim, že je lehčí auto s manuální převodovkou rychlejší, protože sekvenční převodovka nepřináší takovou časovou úsporu při řazení. Pořídili jsme si tedy auto s manuálem.

Takže to opět odráží váš přístup, že si vyberete vždy to, s čím jste rychlejší, i když je to méně pohodlné?

To úplně ne. Možná by nám sekvenční řazení přineslo nějaký benefit, ale ani jsme ho netestovali. Asi to ani neuděláme, manuál má něco do sebe, je hravější a hezčí.

Co tedy ještě děláte proto, abyste byl rychlejší?
Místo sekvence si raději koupíme třeba lepší tlumiče. Nebo auto prostě naleštíme – z testů je dokázané, že naleštěné auto jezdí rychleji. Dále můžeme použít řidší olej, ale jen krátkodobě. Je to trochu hazard, protože máte třeba jen jedno nebo dvě ostrá kvalifikační kola. Mezitím vám někdo může vjet do cesty nebo motor "přestat mazat".

Čím jezdíte v osobním životě?

Jezdím poslední generací BMW M3. Zůstávám věrný značce.

Je vidět, že vás auta baví i mimo závodní okruhy. Zavítáte občas třeba na severní smyčku Nürburgringu?
Ano. Dokonce jsem tam závodil a dokonce jsem po Nordschleife jezdil při veřejných dnech se závodním Seatem Leon ze série Seat Leon Eurocup/Supercopa.