Bezprostřední dojmy po Perguse

Vyhrál jsi kvalifikaci i první závod a ve druhé jízdě skončil druhý. Vypadá tak jízda na jistotu, která měla být součástí Tvé strategie?

Kvalifikace nám vyšla a – byť to tak možná nevypadalo – i v obou jízdách to bylo takřka bez rizika. Dostal jsem jen několik šancí a ty dokázal využít. Navíc auto kluci po Salzburgringu skvěle opravili, byla radost ho řídit...

Jak s odstupem času vnímáš ten nepochopitelný manévr od soupeře, který byl o kolo zpět a který Tě dostal do přetáčivého smyku a připravil Tě tak o možnost bojovat o vítězství i ve druhém závodu?

Překvapivě jsem to nijak zásadně neřešil. On měl za sebou auto, se kterým byl v přímém souboji. Podobné situace jsou zkrátka daní za to, že v šampionátu jedou tři třídy. Každopádně jsem věřil, že vedoucího jezdce dojedu na nárazník. Před smolným okamžikem mi chyběla jen vteřina a do cíle byla ještě dvě nebo tři kola.

Takže i v Itálii Tě pronásledovala trochu smůla...

Záleží na úhlu pohledu. V tréninku jsem zajel pouze 14 měřených kol a pak mi praskla celá zadní nápravnice. Auto bylo v pořádku až na kvalifikaci. Dalo by se tedy říci "smůla". My ale měli zároveň štěstí, protože jsem kvalifikaci ve třídě vyhrál a zároveň pošetřil auto. Podobně to bylo namixované i ve druhém závodě. Ještě 20 vteřin před startem do zaváděcího kola mi nešlo auto nastartovat a tři kola před koncem jsem se po kontaktu začal smykem sunout z trati. Opět by šlo říci, že jsem měl smůlu, ale... Auto mi nastartovalo patnáct vteřin před startem a přetáčivý smyk jsem ustál a ještě si dojel pro body za druhé místo. A dalo by se i pokračovat – kluci měli na Pergusu připravené dva převody. Převod, který by byl nejlepší, zůstal v naší dílně. Celý pobyt jsem navíc strávil s bolestivým zánětem spojivek a schovával se s brýlemi ve stínu. Navzdory tomu všemu jsme vyhráli celý víkend. Vidím to tedy více na štěstí...

V tabulce máš před finálovým podnikem v Brně osm bodů náskok. Je to skvělá pozice v boji o evropský titul, jak si tento pocit užíváš?

Užívám si především pocity za volantem. Strašně mě to auto baví... Ty výsledky jsou samozřejmě příjemným bonusem, nicméně to, zda titul vyjde, se ukáže, až když bude po všem.

Navenek působí Tvůj tým profesionálním dojmem, jak těžká je jeho organizace v kombinaci s vlastním závoděním?

Je to poměrně jednoduché. Mám obrovskou oporu v osobě Josefa Křenka, který to má zase ulehčené tím, že jsou kluci skvělí. Dokáží plánovat, samostnatně přemýšlet, jsou zruční a rychlí a v neposlední řadě jsme si všichni povahově blízcí. Myslím, že se nyní hodí jim všem poděkovat. Stejně bych rád poděkoval i všem fanouškům za podporu, které se mi prostřednictvím telefonu, mailu a Facebooku během víkendu dostávalo. Vážím si jí a v žádném případě ji nevnímám jako automatickou. A samozřejmě nesmím zapomenout na partnery, bez kterých bych asi nezávodil. Takže ještě jednou všem moc děkuji!